SCHIZOIDŮV ZÁPISNÍK | Z jiných světů přes dělohu do rakve a zase zpátky | ÚVOZEM

Mysl neustále horečně tvoří, neboť potřebuje odůvodňovat nositeli svoji existenci. Proto bez ustání obrací jeho pozornost vpdst. kamkoliv, jen ne tam, kde její existence není nezbytná, kde se její nepostradatelnost stává postradatelnou, tedy do sféry ducha, niterného prožívání, do "Já jsem" (dle Rudolfa Skarnitzla). Bojuje tím o své přežití, o svůj prostor, což je zde běžný postup.
Některé vysvětlení je tak prosté, jako když naleznete pstruha v mléce. Henry David Thoreau

Ach, lásko, ať jsme pravdivi jeden ke druhému. Neboť svět, který zdánlivě leží před námi jako země snů, tak rozmanitá, tak krásná, tak nová, nemá pro nás ani radost, ani mír, ani lásku či světlo, ani jistotu, ani lék na bolesti. Stojíme zde jako na ztemnělé pláni, zmítáni zmatenými signály bojů a vzletů, když se nevědomé armády střetly za noci.
Matthew Arnold - Pláž v Doveru

Případnost synů lidských a případnost hovad jest případnost jednostejná. Jakož umírá ono, tak umírá on, dýchání jednostejné všichni mají, aniž co napřed má člověk před hovadem, neboť všechno jest marnost. Obé jde k místu jednomu, obé jest z prachu, obé také se navracuje do prachu. Kdo to zná, že duch synů lidských vstupuje vzhůru a duch hovadí sestupuje pod zemi?

Kniha Kazatel

Klid není ve světě, nýbrž v klidném pohledu, jímž se do světa obracíme.
Jacques Lusseyran, francouzský myslitel, zabývající se otázkou zevního a vnitřního vidění

Hledíš, synu, zděšeně, jakoby pobouřen v mysli. Upokoj se. Ti herci, pravím, pouzí jsou duchové, a ve vzduch, v lehký se rozplynuli vzduch. A jak postav těch útvar bezpodstatný, tak i věže nebetyčné a hrady skvoucí, posvátné chrámy, ba zeměkruh sám, a vše, co chová v sobě, pojde s ním. Jako zmizel mlhavý přelud náš, tak ani po nich stopy nezbyde. Z téže látky, jak snové naši, utkáni jsme a krátký život náš obtáčí spánek.
William Shakespeare - Bouře

Věřím, že moje duše je temný les, že mé poznané já nebude nikdy ničím jiným, než pouhou mýtinou v onom lese, a že bohové, podivní bohové, vycházejí z lesa na mýtinu poznaného já a zase se vracejí zpět, že musím mít odvahu nechat je přicházet a odcházet...

Ne já, ne já, ale vítr, který skrze mne vane!
Not I, not I, but the wind that blows through me!

David Herbert Lawrence

Cast a cold Eye, on Life, on Death. Horseman, pass by. | William Butler Yeats [epitaf]
Pohlíží okem chladným ... na život ... na smrt ... jezdec kol jedoucí

Žiji ve svých snech. Jiní lidé také žijí ve snech, rozdíl je v tom, že nikoliv ve vlastních. | V mém srdci již není jaro. Je léto. Má opojná touha již nemaluje snovými barvami tajemné dálky, mé oko je spokojené s tím, co je tady, neboť se naučilo vidět. Dychtím po zralosti. Jsem připraven zemřít, jsem připraven se znovu narodit. Svět se stal krásnějším.
Hermann Hesse - Tajemství duše

Obé je v člověku, dobro i zlo. Chcete-li dobro, dobro je. Zlo budete chtít, tedy zlo vzejde od vás i vám. Bůh k dobrému ani ke zlému nepobízí. Samovládní jste byli stvořeni Vůlí Jeho, svobodně jak zlé, tak dobré konáte. Ďábel váš toliko jest bída a nevědomost. Dobré ve vás je skutečně lidské, neboť od Boha pochází, zlé ve vás nikoli ďábelské, nýbrž hovadské jest.

Maxim Gorkij

Bůh je vědomou možností člověka. Pocit ze ztráty boha znamená možnost ho v sobě nalézt.
Svět, ať už tím myslíme cokoliv, je zrcadlem, ve kterém dříve či později pohlédneme sami na sebe.

Mdlý přísvit noci s tváří shodných tahů
se smek' a stíny dva vrh' na podlahu.
Vzduch výhní sálal po dni nelítostném
dobíjel duše chabé tupým ostnem.
V tmách tíživých se na besedu sešli
člověk a přízrak. Směj se tomu, chceš-li!
Z úst otevřených matně zuby plály,
horečné ruce hady být se zdály.
Níž klonila se těla pod únavou.
Šeptal cos člověk. Přízrak kýval hlavou.
Tak seděli až v prvý záblesk jitra.
Vstal tiše přízrak. "Na shledanou zítra!"
Vztýčil se člověk, jako dravec zavyl.
"Co čekáš ještě?" smutně přízrak pravil.
František Gellner - Balada

17. říjen | BEDWETTING DAY
SVĚTOVÝ DEN POMOČOVÁNÍ
Vzpomeňme s úctou a láskou
všech malých i velkých pomočených
z úzkosti žití a hrůz tohoto světa

ŠEDIVÁ PLAČTIVÁ
ROZPLIZLA SVĚT
LANA DÁVNÉHO ZATRACENÍ
JAK PEVNĚ POUTÁTE
KDYŽ KOROZÍ VĚDOMÍ
POTEMNĚL ČAS
KDYŽ SVĚTLO ZMIZELO
BUĎ VŮLE TVÁ
DEPRESE KRÁLOVNO

Utrpení nepřináší pomíjivost, ale naše neschopnost ji přijmout, uvědomovat si ji jako prazákladní, jedinou povahu skutečnosti. Utrpení vyvolávají naše přestavy o stálosti a neměnnosti jáství. Lpěním na nich se dostáváme do rozporu s přirozenou skutečností. Vytváříme dualitu mezi skutečností, JAK TO JE, a neskutečností, JAK BY TO MĚLO BÝT. A právě prožívání tohoto rozporu plodí utrpení. Milan Calábek

Altissima philosophia et sapientia est meditatio mortis | Nejvyšší filozofií a moudrostí je rozjímání o smrti

SCHIZOIDŮV ZÁPISNÍK | Z jiných světů přes dělohu do rakve a zase zpátky | POKRAČOVÁNÍ