Fakriho Strýčka virtuální výlet do antického Řecka

Vážný muž, jde-li o věci vážné, dalek bude toho, aby o nich psal, a uvrhl je tak před lidmi do nepřízně a pochybností. Narazíte-li na jakékoli dílo, vězte, že jistě neobsahuje nejvážnější myšlenky autorovy, neboť tyto přebývají kdesi v nejkrásnějším koutě jeho nitra. [ Platón – O mlčení moudrých ]

JAKÉ V SOBĚ (NE)PĚSTUJEME LÁSKY? | ERÓS – FILIA – AGAPÉ | TŘI STAROŘECKÉ PODOBY LÁSKY

ERÓS, láska přijímající. Je dychtivou hybnou silou, zapalující složkou tvůrčího procesu (Platón). Erós je zaujat především krásou formy, předmětem touhy je milovaný objekt. Erós je egoistickým oblažujícím uspokojením, rozněcující se nenasytitelnou touhou. Láska je naplňována přijímáním. Směřuje, pozvedá se k vyššímu (Plótínos).

FILIA, láska sesterská či bratrská, "humanistická". Je láskou přátelskou, vnímající primárně krásu duše. Její podstatou je sdílení a vzájemnost, opětovaná empatie, rovnocenný, vyvážený vztah ve smyslu dávání a očekávání. Je naplňována vzájemným sdílením. "Jsme si spolu milí, jsme si lidsky blízcí." Je láskou "středního proudu lidství".

AGAPÉ, láska dávající, láska božské podstaty. Je láskou všeobjímající, bezpodmínečnou a nesobeckou, nadosobní, transpersonální. Agapé nabízí sebe sama, je čistým milosrdenstvím, neočekává odměnu, je nezištná. Je to neustále živý, přirozený, nepodmíněný hluboký cit k veškerému stvoření. Je naplňována dáváním. Směřuje, sklání se k nižšímu (Plótínos).

[ NAČTENO Z VEŘEJNÝCH ZDROJŮ PRO PRIVÁTNÍ INSPIRACI ]